Peoplecomm - peníze nebo život

Florida. Pro nás Čechy je to především domov Ivana Lendla, Waldemara Matušky a Stanislava Grosse. Pak také možná země mokřin, aligátorů a důchodců. Z kraje roku 2009 jsme tu strávili šest týdnů na studijním pobytu v Ormond Beach. Zde je pár ilustračních fotek, které jsme udělali, když jsme se právě nevěnovali studiu.

Vycházející a zejména zapadající slunce má své kouzlo, které oceňují především romantici. Pohlednice se západem slunce snad prospějí těm z nás, jejichž pracovní doba je od nevidím do nevidím.

Každé roční období, v našich zeměpisných šířkách, má své. Ovšem zima přináší něco extra - sníh, led, vločky, jinovatku, ...

Stejně jako se rok skládá z jara, léta, podzimu a zimy tak i lidský život se sestává z dětství, dospělosti a stáří. V této sekci je několik pohlednic na téma stáří a stárnutí.

Naše potřeba přemisťovat se je stará jako lidstvo samo. Nejdříve to bylo po vlastních, pak jsme se nechali nosit lidmi či zvířaty, potom přišly vozy, kola až dnes se po souši přepravujeme nejčastěji auty a autobusy.

Mnoho z nás tráví většinu dne v kanceláři, vysedává na poradách, buší do počítače, plánuje, rozhoduje. Většina lidí na této planetě přitom pracuje venku.

Přestože člověk patří na souš, odjakživa měl potřebu lézt do vody, budovat různá plavidla a plavit se po řekách, přes louže, moře a oceány.

Na stromě, v jeskyni, na vodě, v krabici, na lavičce, v chatrči, v chatě, v domě, ve věžáku,… vymysleli jsme si stovky způsobů, jak bydlet.

Všichni jsme byli děti. Většina z nás se těšila, až dospěje a bude moci dělat dospělé věci. Zestárli jsme, okusili, jaké to je a zpět zatoužili po dětství.

Yvon Chouinard popisuje ve svém bestseleru „Let my people go surfing“, jak je možné skloubit podnikání na světové úrovni se svobodou… a jestli si surfaři na něčem zakládají, potom je to právě svoboda.

Pláž je zvláštní místo. Jakýsi magnet, který přitahuje lidi, kteří mají často pramálo společného. Někdo si jen tak opaluje pokožku, jiný si čte, dívá se do moře nebo odpočívá. Rodinka pořádá piknik, někteří jsou tu v práci, jiní fotografují, debatují, pozorují život, spí, jí nebo se nepozorováni ostatními, i milují.

Dospěli jsme do fáze, kdy se většina našich potravin prodává v hyper-super-mega-marketech a valná většina z nich navíc v plastikových obalech. Není tomu všude tak a na mnoha místech naší planety se stále ještě většina jídla prodává „jen tak“ u pouličního stánku. Jsou stánky, od kterých vás strach odežene. Jsou takové, kde se pokřižujete a jdete do toho. A jsou i takové, které potěší zrak, čich, hmat i chuť. Každopádně jídlo na ulici je něco, co si při cestování nenecháváme ujít.

Jeden z velkých trendů naší doby, který doslova mění tvář mnoha míst planety. Vezměte Prahu v roce 1989 a dnes. Tam, kam vkročila noha turisty vyrostly hotely, stánky se suvenýry. Vyrojili se umělci, průvodci, kapsáři. Můžete být kdekoli na zeměkouli a máte pocit, že jste na stejném místě.